Dědo, skoč tam, vem ho !!!

Jak jsem Ti vyprávěl , stalo se mi to skutečně a mám na to pěknou vzpomínku. Chytám a vnadím stále ty kuličky od fy CHYTIL a proto se vyzpovídám na e-mailu.

Byl jsem nedávno na Dyje 5 Strachotín. V neděli na večer nikde nikdo, co to je ?, říkám si. Jen v dáli na levo byl někdo u vody, ale na tu dálku nebylo poznat , co tam dělá.  V klidu si rybařím, žádný záběr, ono se totiž na boilie návnadu, chvilku čeká. To jako z praxe.

Dnes byla skutečnost jiná. Po deseti minutách se mi rozjela udice s červenou kuličkou, vonní po jahodě. Zasekávám a málem se převažuji do vody i s udicí. Cítím silný tlak. Oho, říkám si to bude asi nějakej profík mušovák. Chvíli se taháme a pak zjišťuji, že na kluzkých schodech ho asi sám nevytáhnu. Rozhlížím se a nikde nikdo, jen v dáli vidím se přibližovat dvě postavy procházkovém tempu. Muž a žena. "počkám " říkám si a asi za dalších 10min se otočím  po přicházejících a požádat je o pomoc, tedy toho muže. A strnul jsem, oba měli dohromady tak 190 let. Přesto jsem to nevzdal. Pozdravím a hned na ně dotaz"dědo chytal jste ryby?" babka samozřejmě odpoví" jó za mlada", děda nic. "Pojďte mi podebrat toho kapříka dědo" znovu se chytám záchrany. Babka " čo ťo máťe za rybu?" šišle mi hned zpátky.Kapra - říkám. Děda zatím stojí a sleduje vše beze slova. Po chvíli zase babka, "běž mu ťo vyťáhnút" Děda se pohnul a sešel pomalu po těch betonových schodech ke mě. Říkám mu " dědo dělejte, to co vám řeknu, čekejte až ho přivedu k nohám, položte podběrák do vopdy, já vám ho tam navedu. Babka hned nato. "ťo on umííí a dáťe ňám ho kúšek" hned zase šišle.. Děda stojí vedle mne a pomalu po kousku ho přitahuji k ponořené síťce. Ještě jsem ho neviděl a tak netuším jak je velký. Děda kroutí hlavou na všechny strany a hledí do dáli a hledá kapra i když je již asi 10 metrů před námi. V tom se ukázal 3 metry před dědou, práskl ocasem o vodu udělal vír a málem mi vytrhl udici z ruky.Nabral směr na Yacht klub, do Věstonic cívka fičela , ale netrhl se, měl jsem povolenou brzdu a to bylo dobře. Koukám vedle sebe a děda sedí na schodech bez podběráku., ten mu vypadl z ruky. Tak se lekl. Mokré sáčko, pozdrav od kapra.  Pak slyším babku "dědo neplaš ho, do Věštonič nejdu, bolí mě nohy."  Po chvíli jsem to monstrum otoči a přitáhl zpět. Znovu dávám rady: dědo čekejte až vám řeknu, nic nedělejte. Scéna tak na Oskara. Kapr opět u břehu,tedy schodech, děda s podběrákem, já s udicí dělám kreace a babka stále něco šišle o oleji a másle. Pak na nás  vykouknul , otevřel papulu, práskl ocasem a zase zpět do Věstonic. Tentokrát jsme to přečkali bez úhony. Jen babka utrousila." dědo čeká na náš panáček" tedy jako v kostele farář.Ten nic, ani slovo,ryba mu učarovala, jen si připravil lépe do ruky podběrák. Tak jsem si říkal teď ho dostaneme, už neměl kapr tu razanci a sílu daleko ujet, bylo to cítit na prutu, že už toho má také dost. Po pár minutách se nám opět ukázal a položil se nám k nohám na poslední schod ve vodě. Byl krásnej, děda se ani nehnul, jen koukal a koukal, úplně zkameněl. Já také. Dle odhadu do metra tak dva-tři centimetry, šupináč, vymalovanej jak od Lady, no krása, i babka byla v šoku .Ale jen chvíli,  pak zašišlala"dědo vem ho!!" On položil podběrák za sebe a rukama si šel podebrat  rybu. Jen tak, holýma rukama lehce ho nadzvednul,byl pro něj moc těžký a vynořil ho z vody. Pak  na mne kouknul, kapr mušovský, jedním okem, dědovi dal po rukách ocasem pár ran, ohnul se jak luk, hřbetní ploutví mu učesal vousy a šup do vody, ale stále byl na udici!! Babka na dědy " dělej dělej škoč pro něj !!" Děda se otočil pro podběrák, vzal jej a rozmáchnul se po něm. I když byl kapr nedaleko zasáhnul jen půlku jeho těla, a ještě jednou a ještě. Babka se nechala strhnout bojem "škoč tam, vem ho !". A tak to nemohlo dopadnout jinak než to dopadlo. Děda se snažil kolmo  shora přitáhnout rybu k sobě, babka ho podporovala fanděním a   já nebyl schopen nic říc, nic dělat, zkrátka nic, nic. Jen jsem stál přikovaný k betonovým schodům s udicí v ruce, na ni kapra tak 18 kilo. Tomu došla trpělivost se nechat hladit kovovým podběrákem , obrovskou silou se vzepnul práskl ocasem, vypnul se mi z udice a pomalu odplaval směrem do Věstonic. Chvíli bylo ticho. Pak promluvila babka" paně přijďte žítra my vám žaše pomůžeme ho vyťáhnút." Děda položil podběrák,  podíval se mi do očí,ten pohled nezapomenu do smrti, narovnal si záda a pomalu vystupoval po schodech za babkou. Až se zase do sebe zavěsili, řekla " bylš dobrej". A odcházeli po cestě směrem do Strachotína, Babka stále něco povídala a povídala až se ten hovor ztrácel a oni byli menší a menší.

Pak jsem se probral a štípnul se do ruky.. Zabolelo to,  byla to pravda! Ne sen! Rozhlédnu se a stojím sám na schodech u Strachotín a kolem ani človíčka. Prohlížím si udici, nic nechybělo, všechno bylo připraveno,jak na začátku, kdy jsem přišel k vodě Háček s boilie od Chytila, návazec, šokovka , vše v pořádku. Sednul jsem si jen tak na kámen a koukám na Pálavu.

Je zde krásně, na Moravě.

Honza z Brna